Živou historii neseme v sobě, my, potomci těch, kteří přežili.
        S každou vteřinou vzniká nová historie a v ní uplývají naše životní
        radosti i strasti.
        Občas je dobré se zastavit a ohlédnout se nazpět.
        To abychom potom lépe viděli dopředu.

sdružení

Šermířský turnaj o hrad Cimburk

LOCANDINA_ultima_corretta_2

Publikováno v:Nezařazené

Něco málo z historie daní II.

Od poloviny 19. století se datují daně přímé: daň z výdělku, zavedená roku 1813 a daň z příjmů od roku 1849, i daně nepřímé, které tehdy obsahovaly daň potravní z vína, moštu, z prodeje lihovin, z masa a cukru, a daně z věcí spotřebovatelných, tj. z hracích karet, kalendářů a periodických tisků.

S vývojem daňové soustavy se vyvíjela také činnost státních úřadů oprávněných k vybírání a účtování daní, zároveň docházelo k proměnám a inovacím administrativních postupů. Jako jeden z příkladů uveďme postup v rakousko-uherské monarchii z konce 19. století, kdy byly ve Vídni a v Uhrách zavedeny poštovní poukázky, jejichž přijetí poplatník potvrdil na přiloženém korespondenčním lístku a posléze potřebnou částku disciplinovaně uhradil. V Uhrách bylo toto opatření odůvodňováno tím, aby plátci „nemusili konati cestu často dalekou k bernímu úřadu.” Jak ohleduplné.

Z  několika krátkých pohledů do historie patrné, že i my konáme dnes podobně jako naši předkové, jen možná s tím rozdílem, že si na svém příslušném úřadu, bez ohledu na jeho vzdálenost, vyzvedneme patřičný formulář, jenž pak řádně vyplněný tamtéž odevzdáme a nebo zaplatíme daňovému poradci, který vše učiní za nás a my přidáme svůj a zaplatíme.

A stejně jako naši předchůdci se snažíme doufat, že stát s našimi daněmi naloží moudře a hospodárně, tak, aby to bylo ku prospěchu nás všech – neboť, jak se dočteme v moderních definicích daní : „… jde o povinnost bez práva na přímé protiplnění, na jehož základě by musel stát poskytnout něco konkrétního těm, kteří daň platí.” Trochu to tedy vypadá, že se můžeme cítit stejně bezbranní jako naši předci. Práva v demokratické společnosti nás poučují o tom, že máme možnost ovlivnit celý tento proces tím, zvolíme-li do Parlamentu tak odpovědné a fundované zástupce, kteří s penězi nás všech budou hospodařit skutečně co nejlépe. Snadné nebo nesnadné, skutečné či neuskutečnitelné? Hlavně stále stejné, byť zdokonalené, nic nového pod naším sluncem.

Publikováno v:daně

Něco málo z historie daní I.

Ach ty daně! Je jich všude plno, denně na nás útočí ze všemožných médií, vedeme o ně spory, protiví se nám, ale nejvíce asi obtěžují v době, kdy máme podávát svá daňová přiznání. Zdá se nám, že tyto nepříjemné pocity ohrožují právě nás a právě teď. Avšak nahlédneme-li alespoň letmo do některých úseků historického vývoje, zjistíme , že se tento jev zdaleka netýká jen naší současnosti.

Ve staré češtině nacházíme slovo daň, odvozeno od slovního základu dáti, a berně od základu bráti, přičemž významově se obě slova neliší. V nejstarších obdobích našich dějin se těmito výrazy původně označovaly dobrovolné dary poddaných nejprve božstvům, později „dávání” pro potřeby a na živobytí knížete a jeho družiny. Ty už tak dobrovolné nebyly. Tyto dary, které byly příslušníky knížecího stavu „brány”, zpočátku závisely na zámožnosti jednotlivých dárců a poskytovaly se formou drahocenných předmětů, později v naturáliích. Tato, jak by se nám dnes mohlo jevit, idylická doba raného feudalismu skončila s pokračujícím rozvojem státu, s rostoucími nároky na zvyšování a upevňování jeho vnitřních a vnějších funkcí, které již nebylo možné pokrývat z výnosů královských statků a z výběru cel. Postupně se začínal vytvářet stále dokonalejší systém státní správy, jejímž účelem bylo mimo jiné také dbát na výběry, zpočátku jednorázových, nepravidelných, později pravidelně odváděných dávek.

Jednou z prvních daní v Čechách byla daň pozemková, nazvaná collecta generalis, obvykle označovaná výrazem berna. Zprávy o ní nalézáme v nejstarších listinách, z nichž se také například dovídáme, že v době panování Jana Lucemburského měla být berna vybírána ve dvou případech, a to při korunovaci krále a kdykoliv, jestliže se králi narodila dcera. Kdoví, jestli – jak to známe z pohádek a pověstí – lid opravdu vždy tak nezištně jásal, když se narodil mužský potomek a daň se nevybírala. Nepravidelné vybírání daní trvalo po celý středověk a počátek novověku. Jednorázové daně, většinou především pro potřeby obrany, navrhoval panovník a schvaloval je zemský sněm.

K vypracování první berní soustavy se v našich zemích přikročilo až po třicetileté válce, kdy byla v roce 1652 ustanovena komise ke zkoumání majetku poddaných. Roku 1654 byl soupis dokončen, nazván berní rulou (dodnes se jedná o cenný historický dokument) a na jeho základě se začaly vybírat pravidelné daně. Systém ve svém vývoji procházel dalším zdokonalováním, rozšiřováním a mnohými krátkodobými reformami i úpravami, zejména v době panování Marie Terezie a císaře Josefa II, kdy byla také v roce 1788 zavedena daň domovní.

Publikováno v:daně

Kauza Jakobínka – II. odpověď České pošty

Zprávimgphpa o stavu Jakobínky pro PhDr Janu Volfovou v Praze 2006-09-05

Vážená paní doktorko,

předem mé zprávy vyjasnění vlastnictví Jakobínky, Česká Pošta se necítí vlastníkem předmětné věže neb dle zápisu na Katastrálním úřadě a v majetku ČP tato věž neexistuje. České poště je státem svěřeno hospodaření s pozemkem na němž věž stojí.

Česká pošta je státní podnik založený za účelem poskytování poštovních služeb a není financován z rozpočtu státu ani jinak dotován, zároveň to však znamená, že udělení státních grantů pro státní podnik je v rozporu s pravidly poskytování těchto (zde končí kreativita).

Přesto nám stav věže není lhostejný a v průběhu mnoha let se možností opravy a rehabilitace stavu Jakobínky zabýváme; je zpracován stavebně historický průzkum věže, návrh památkové sanace, předběžné kalkulace na výstavbu lešení. Věž však zatím stojí v pozadí neb bylo nutno financovat provozně využívané objekty zámku. V minulosti cca 5 let zpět byly vyměněny kompletně střešní krytiny, provedena rekonstrukce kotelny, podíleli jsme se nemalou částkou na kanalizační shybce a napojení hradu na ČOV Obce Rožmberk, započali jsme s výměnou oken jižní fasády. Celkové vynaložené náklady za toto období překročily 6 milionů korun.

K věži samotné ještě podotýkám, že Vaše informace o vnitřním stavu není pravdivá, neb 19-20 července tohoto roku proběhlo místní šetření(osobně jsem byl na místě) a mohu vás sdělit, že uvnitř věže nic propadlého není.

Mohu vás ubezpečit, že i já bych z hlediska profesního radši opravoval objekt historického významu věže Jakobinka, než se zbýval opravami záchodů, chodeb a skladů pošt avšak pro zjištění řádného chodu České pošty, potřeb jejích zákazníků a zaměstnanců vím, že druhá varianta mé práce je důležitější.

S pozdravem Svatopluk Těšina vedoucí odd INV1 OZ Stč

Publikováno v:Místa

Kauza Jakobínka – I.

48577a118c3134264e340100V roce 2006 navštívily dvě členky Živé historie hrad Rožmberk a vyslechly povzdech průvodkyně o věži Jakobínce, nejstarší dochované stavbě hradního areálu, která se nezadržitelně rozpadá a kterou její vlastník, Česká pošta, neopravuje.

Vznesli jsme tedy dotaz na Českou poštu a odpověď nám připadala téměř zábavná. O dva roky později jsme zjistili, že se s Jakobínkou nic pozitivního neděje a před časem jsme zachytili zprávy v médiích, že Jakobínka, díky svému špatnému stavu, patrně do konce roku spadne. Česká pošta ji dávno měla předat památkářům, ti si zase myjí ruce, neboť předání neproběhlo. Kde se stala chyba, na to jsme se zeptali ministrů vnitra a kultury. Případné odpovědi zveřejníme.

Jsme občanské sdružení, které si klade za cíl sledování genealogických vztahů, a proto Jakobínku chápeme nejen jako významnou stavební památku, ale také jako poselství, které nám v této podobě zanechala významná rodina Rožmberků, jejíž stavby v Českém Krumlově jsou součástí UNESCO.

Publikováno v:Místa

Mapa Moravy

morava

Mapa Moravy, jak ji zachytil Jan Amos Komenský.

Za povšimnutí stojií růžově značená území v dnešním Slezsku, tehdy ovšem patřící k Moravě. Podobně je tomu s Opavskem – dnes mylně považovaným za slezské knížectví: Opavsko bylo součástí Moravy, 1. července 1782 bylo císařským dekretem rakouské Slezsko a Opavsko spojeno s Moravou do jednoho správního celku, v jehož čele stálo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně. 26. června 1849 vzniká administrativní vévodství Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou. Ani vznik administrativního celku však neřadí Opavsko do Slezska.

Publikováno v:Místa

Hranice

Roku 1169 daroval olomoucký kníže Bedřich rajhradskému klášteru locum qui Hranice vulgo dictur čili místo, vesnici Hranice. V jiných pramenech jsou Hranice psány jako Graditz nebo Rayngicz. V listině, datované 1201, jsou Hranice uvedeny už jako město. Původ jména je vysvětlován až v hranické kronice z 18. století. Jméno symbolizuje moravskou zemskou hranici, na sever od vesnice a později města se nacházel prales a vesnice byla tudíž poslední osídlenou osadou.

Jméno Hranice bylo původně singulárem rodu ženského. Postupem času a nesprávným užíváním sklouzlo k číslu pomnožnému, ve kterém se užívá dnes.

Publikováno v:Místa

Brněnské kláštery II.

V minulém článku jsme si prošli tři z brněnských klášterů a jejich historii. Dnes si připomeneme další tři – stejně jako předchozí už většinou neslouží svému původnímu účelu.

ZDRAVOTNICTVÍ - BRNO - NEMOCNICEZaložení prvního z nich spadá opět do doby působení Lucemburků. Král Jan Lucemburský na přání své manželky Elišky Přemyslovny přeměnil původní knížecí dvorec zvaný Královská zahrada na klášter dominikánek u kostela sv. Anny, který v Královské zahradě stál a je připomínán již roku 1317.  Tento klášter, umísněný v chráněné říční poloze, vymezené svrateckým náhonem, byl za švédského obléhání vypleněn a posléze neušel reformám císaře Josefa II, který jej dekretem zrušil a rozhodl o jeho přeměně na špitál. Tím započala pproměna bývalého kláštera v Císařsko-královský všeobecný zaopatřovací ústav, jenž s mnoha dostavbami, přestavbami a přístavbami funguje dodnes jako Fakultní nemocnice u svaté Anny.

1170165894-dVznik kláštera menších bratří – minoritů – není spolehlivě doložen. Přestože listina krále Václava I. potvrzuje fundaci kláštera s kostelem svatých Janů z roku 1231, není jasné kdo byl fundátorem – podle tradice snad Velen Černohorský z Boskovic. Klášter byl pak místem posledního odpočinku pro Boskovice až do vymření tohoto rodu. Podle jiné pověsti to byl “Přibyslav znaku tří štik”. Ať tak či onak, klášter byl jednou z prvních kamenných brněnských staveb, postupně barokizovanou, a během reformace se stal centrem katolicizmu v Brně. Jako jeden z mála přežil reformy Josefa II. i bombardování za druhé světové válce, třebaže byl značně poškozen,neunikl však zabrání komunistickým režimem. Po změně režimu v roce 1989 se minorité opět ujali svého majetku a jejich klášter je tedy jediným místem v Brně, kde stejný řád působí již téměř 800 let.

300_108251Posledním klášterem dnešního triptychu bude dominikánský klášter a kostel sv. Michala. Ani jeho vznik nelze přesně datovat, odhaduje se někdy kolem let 1235-1240, kdy byl románský kostelík  sv. Michala a prostor mezi ním a hradbou přidělen dominikánům. Ve středověku již patřil k největším klášterům v zemi. Dominikáni se záhy věnovali vzdělávání – ke klášteru patřila vyšší škola bohovědná, připojená k univerzitě v Praze, která však po husitskách válkách zanikla. Neudržovaný kostel podlehl rozpadu a zkázu dokonalo švédské obléhání.  Nový objekt byl pak postaven za přispění Viléma z Kounic. Ani tento klášter neunikl reformám Josefa II., byl zabrán a využíván jako vojenské skladiště.  Po napoleonských válkách, kdy klášter sloužil jako lazaret a vězení, byl brněnským biskupem Schrattenbachem určen jako seminář pro výchovu kněží.


Publikováno v:Místa

Brněnské kláštery

V městě Brně i v jeho okolí se nachází několik více i méně významných klášterů. Dnes se zastavíme u tří z nich a připomeneme si historii tří původně  gotických stavebních komplexů.

000005239Augustiniáni se v Brně usídlili již v roce 1344 a 1350  a Jan Jindřich Lucemburský založil jejich klášter na nynějším Moravském náměstí. Tento nejstarší augustiniánský klášter při kostelu svatého Tomáše stál původně vně městských hradeb, byl však brzy obehnán vlastní hradbou, která navazovala na městské opevnění. Kostel byl koncipován jako hrobka moravských markrabat a je zde pohřben Jošt Moravský, jenž, byl ve své době významným politikem evropského formátu. Klášter získal také církevní výjimku – jeho představený byl infulovaným opatem, který má právo nosit mitru. Zároveň je brněnský opat jediným augustiniánským opatem na světě, jelikož augustiniáni, jakožto žebravý řád, titul opata neužívají.

images2Všeobecně známý je augustiniánský klášter na Starém Brně jehož historie sahá daleko před příchod řádu augustiniánů. Klášter byl založen královnou Eliškou Rejčkou, která je v kostele také pochována,  v roce 1323 pod názvem Aula Sanctae Mariae a obývaly ho cisterciačky. Augustiniáni se do kláštera na Starém Brně přestěhovali až v roce 1783, kdy byli donuceni dekretem Josefa II. opustit svůj vlastní klášter u kostela svatého Tomáše,  jehož prostory byly změněny na moravské místodržitelství.  Klášter se světově proslavil především vědeckým působením v oblasti genetiky, neboť své pokusy a výzkumy zde prováděl  Řehoř Mendel. Méně známým faktem je, že se zde dostalo i vzdělání jinému moravskému velikánovi, skladateli Leoši Janáčkovi.

pamatky_kartuz_bigPosledním klášterem, který si připomeneme, je kartuziánský klášter v Králově poli, založený roku 1375 markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským, který zde měl původně svou rezidenci s rozlehlými pozemky, odtud název Královo pole. Klášter, coby majitel okolních pozemků a obcí, úspěšně hospodařil, jeho poloha mimo chráněný prostor města Brna však znamenala problém zejména v dobách válečných, především za husitských válek a v průběhu třicetileté války, kdy byl  klášter i se svým okolím zpustošen. Na konci 18. století byl klášter zrušen dekretem císaře Josefa II. a poté byl využíván jako kasárna. Dnes je objektu sídlí katedra  informatiky VUT Brno. Smutným krokem, který zničil pozdně barokní historickou hodnotu celého komplexu, bylo stržení jižního křídla a vybudování “moderních” učeben ve velmi nevkusném přístavku.

Publikováno v:Místa

Brněnský znak

brnoBrněnský městský znak je jedním z nejstarších znaků u nás. Na první pohled zaujme svou jednoduchostí, kdy se vymyká vzhledem od většiny tehdejších znaků, převážně zobrazují hrazené město či část opevnění, anebo, u poddanských měst, se v některé části objevuje šlechtický erb, ať už v podobě čestného štítku, jednoho z polí, nebo dokonce jako celý městský znak.

Brno je na tom jinak, jeho téměř strohý znak zobrazuje dvě řeky městem protékající, Svratku a Svitavu, přičemž horní stříbrné břevno, zobrazující Svitavu, je poloviční. Tento znak byl Brnu za “nedobytnost” povýšen roku 1643, kdy byl městský znak položen na hruď císařekému orlovi, a to v barokní kartuši a především horizontálně převrácený – stříbrné břevno Svitavy bylo dole. Navíc na prostřední stříbrné břevno přibyla písmena F III. – iniciály panovníka Ferdinanda III. Habsburského – a letopočet 1643.

Tento “povýšený” znak byl ovšem za první republiky zrušen a město se navrátilo k původnímu gotickému štítu se stříbrnou nahoře, k takovému, jaký město používalo od udělení většího a menšího privilegia králemVáclavem I.  roku 1243, kdy se Brno stalo královským městem. V době protektorátu za druhé světové války město opět používalo znak povýšený, aby se pak definitivně, tedy zatím, navrátilo opět k původní gotické verzi.

Z nepochopitelných důvodů dochází u mnoha subjektů k nesprávnému používání znaku i dnes.  Nejčastější chybou je horní stíbrné břevno ve stejné šíři, jako ostatní části. Takto “poškozený” znak je ke spatření například na stěně úřadu městské části Brno – jih (při příjezdu od dálnice D2).

logoDalším dobře viditelným příkladem je použití znaku v logu  Fakultní nemocnice Brno. Její logo, se špatným znakem – širokým horním stříbrným břevnem, je dobře viditelné z půlky Brna a také při příjezdu do Brna po dálnici D1, neboť  přímo na budově lůžkového traktu je umístěn obrovský neon.

I na internetu najdeme zdroje, které přímo v článcích o historii města Brna zobrazují špatný znak. Ostatně Encyklopedie CoJeCo je toho zářným příkladem. Bezpochyby se jedná o chybu, pokud jsou i ostatní poskytované informace stejně mylné a nepodložené.

109px-brno-staed_znaksvgPosledním, přímo zarážejícím příkladem, je použití habsburského povýšení, a zároveň tedy určitého okupačního znaku, jako znaku městské části Brno – střed. V tomto případě jde ovšem o nesmyslů více: předně je znak položen na hrudi císařského orla, dokonce v nepřevrácené podobě a samozřejmě chybějí písmena ve znaku. A kde tento, s prominutím zmetek, najdeme? Všude, na každé popelnici a na každém rohu v centru města Brna.

Myslím, že by městské části, firmy a instituce, které se snaží těžit z regionální a historické ceny znaku města, měly alespoň používat znak v takové podobě, která je historicky a heraldicky správná a všeobecně známá, a neměly by připustit, aby logo či znak navrhoval a schvaloval někdo, kdo je historicko-politicky negramotný.

Publikováno v:Heraldika