Živou historii neseme v sobě, my, potomci těch, kteří přežili.
        S každou vteřinou vzniká nová historie a v ní uplývají naše životní
        radosti i strasti.
        Občas je dobré se zastavit a ohlédnout se nazpět.
        To abychom potom lépe viděli dopředu.

sdružení

Něco málo z historie daní I.

Ach ty daně! Je jich všude plno, denně na nás útočí ze všemožných médií, vedeme o ně spory, protiví se nám, ale nejvíce asi obtěžují v době, kdy máme podávát svá daňová přiznání. Zdá se nám, že tyto nepříjemné pocity ohrožují právě nás a právě teď. Avšak nahlédneme-li alespoň letmo do některých úseků historického vývoje, zjistíme , že se tento jev zdaleka netýká jen naší současnosti.

Ve staré češtině nacházíme slovo daň, odvozeno od slovního základu dáti, a berně od základu bráti, přičemž významově se obě slova neliší. V nejstarších obdobích našich dějin se těmito výrazy původně označovaly dobrovolné dary poddaných nejprve božstvům, později „dávání” pro potřeby a na živobytí knížete a jeho družiny. Ty už tak dobrovolné nebyly. Tyto dary, které byly příslušníky knížecího stavu „brány”, zpočátku závisely na zámožnosti jednotlivých dárců a poskytovaly se formou drahocenných předmětů, později v naturáliích. Tato, jak by se nám dnes mohlo jevit, idylická doba raného feudalismu skončila s pokračujícím rozvojem státu, s rostoucími nároky na zvyšování a upevňování jeho vnitřních a vnějších funkcí, které již nebylo možné pokrývat z výnosů královských statků a z výběru cel. Postupně se začínal vytvářet stále dokonalejší systém státní správy, jejímž účelem bylo mimo jiné také dbát na výběry, zpočátku jednorázových, nepravidelných, později pravidelně odváděných dávek.

Jednou z prvních daní v Čechách byla daň pozemková, nazvaná collecta generalis, obvykle označovaná výrazem berna. Zprávy o ní nalézáme v nejstarších listinách, z nichž se také například dovídáme, že v době panování Jana Lucemburského měla být berna vybírána ve dvou případech, a to při korunovaci krále a kdykoliv, jestliže se králi narodila dcera. Kdoví, jestli – jak to známe z pohádek a pověstí – lid opravdu vždy tak nezištně jásal, když se narodil mužský potomek a daň se nevybírala. Nepravidelné vybírání daní trvalo po celý středověk a počátek novověku. Jednorázové daně, většinou především pro potřeby obrany, navrhoval panovník a schvaloval je zemský sněm.

K vypracování první berní soustavy se v našich zemích přikročilo až po třicetileté válce, kdy byla v roce 1652 ustanovena komise ke zkoumání majetku poddaných. Roku 1654 byl soupis dokončen, nazván berní rulou (dodnes se jedná o cenný historický dokument) a na jeho základě se začaly vybírat pravidelné daně. Systém ve svém vývoji procházel dalším zdokonalováním, rozšiřováním a mnohými krátkodobými reformami i úpravami, zejména v době panování Marie Terezie a císaře Josefa II, kdy byla také v roce 1788 zavedena daň domovní.

Publikováno v:daně

Zanechte reakci