Živou historii neseme v sobě, my, potomci těch, kteří přežili.
        S každou vteřinou vzniká nová historie a v ní uplývají naše životní
        radosti i strasti.
        Občas je dobré se zastavit a ohlédnout se nazpět.
        To abychom potom lépe viděli dopředu.

sdružení

Nemanželské děti

raff-detail-madony-sixtNarození dětí mimo manželství bylo z církevního hlediska zcela nepřípustné, leč lidská sexualita si očividně nikdy poroučet nedala, a tak se tyto případy vždy vyskytovaly. V 17. století celkem výjiměčně, avšak nárust byl progresivní, až vyvrcholil v průběhu 19. století. Jestliže dříve byly matky s nemanžeskými dětmi zapisovány ve zvláštním oddílu na konci matriky, a jestliže takové zápisy čítaly třeba jen tři listy, od poloviny 19. století jsou na některých stranách matrik uvedeny například jen dvě děti narozené z manželství, zato čtyři nemanželské.
Masivní zvýšení počtu nemanželských dětí bylo způsobeno tehdejšími ekonomickými a sociálními podmínkami, kdy grunty a živnosti už nemohly uživit vzrůstající počet obyvatel, byly neúnosně zatíženy tím, jak majitel musel vyplácet své sourozence, kteří zase neměli prostředky na to, aby založili své vlastní rodiny. Ve druhé polovině tohoto století lidé z vesnic odcházeli za prací do měst, děvčata do služby, nebo jako dělnice do továren. Dřívější tvrdé morální normy se značně rozvolnily.
Ještě v 18. století bývaly před kostely pranýře, kde matky musely stát, když lidé chodili na mši a říkat: „zhřešila jsem nebo dopustila jsem se“. Každý si mohl plivnout, nikdo se nezastal. Pozoruhodné je, že tam nepostávali také otcové dětí, kteří v podstatě spáchali stejný hřích.
Někteří páni faráři v době, kdy byly matriky psány ještě česky, užívali velice jadrných výrazů pro ozačení takových matek.Zmrhalka bylo ještě jemnější označení třeba proti zápisu z roku 1770: „narodila se Magdalena, dcera Roziny, která se zkurvila v Martínkově a byla z Mrakotína“. Jiní fakt pouza zaznamenali s konstatováním – otec neznámý. Ono vždycky záleží na konkrétním lidském přístupu.
A otcové? Většinou vyvázli bez újmy, nepočítáme-li občasnou neadresnou jízlivou poznámku, že: „tatík zůstal na seně“.
V 19. století, kdy se tato situace již jevila jako neúnosná, se faráři snažili nutit otce, aby se alespoň dodatečným zápisem v matrice k dítěti přihlásili. Zda to mělo také příznivé dopady na péči o potomky je těžké soudit, pro nás je však důležité, že můžeme lépe určovat genetické linie.
Postavení nemanželských dětí bylo nesmírně obtížné, stačí si jen uvědomit, jak komunita pohlížela na jejich matky. V rodinách, kde žila matka s nemanželským dítětem, byli oba na obtíž – živení dalšího krku. Úmrtnost těchto nechtěných dětí byla vysoká. Smutné příklady v martikách představují horu předsudků, bolesti, psychického týrání, hrůzu z necitelnosti.
Omluví se někdy muži ženám a dětem? A může to vůbec stačit?

Publikováno v:Rodina

Zanechte reakci