Živá historie

Smrt kmotřička

Po celé věky je pro nás smrt představuje vážný a neřešitelný problém, který se bytostně dotýká naší osobnosti.Máme z ní strach, a to všichni bez výjimky, věřící i ateisté. Na druhé straně však smrt zůstává naší jedinou, nevyhnutelnou jistotou a nutí nás přemýšlet o smyslu života. Je těžké se s ní vyrovnat, zvláště, když si na tomto světě budujeme teplá místečka v domění, že tak činíme na věky věků, je těžké myslet na to, že nic si nevezmeme na onen svět. Pokud vůbec nějaký existuje.

Nevědomost nás drtí a deprimuje, a tak, abychom si alespoň trochu pomohli a abychom uvedli smrt do našeho světa, personifikujeme si ji. Máme-li ji takto umístěnou v oblasti našeho vnímání, jsme schopni se smrtí komunikovat a hlavně s ní smlouvat, nebo ji dokonce ošálit. Na chvíli, aspoň zatím, ale nikdy natrvalo.

Smrt nebo smrťák, postavy v bílém šatě, černě oděná žena, kostlivec. Bílá a černá barva jako symboly přechodů do jiných dimenzí, do jiné reality a k tomu kosa, nástroj, kterým rychlým švihem smrt přesekne vlákno života.

V lidských představách přicházela kmotřička či sudička při narození dítěte a stejně tak kmotřička smrt ve chvílich umírání.